Anál

Erotické povídky v kategorii Anál

Zprzněná kundička

Začalo to naprosto nevinným večerem. Šla jsem do baru na skleničku a vyhlédla si společnost na dnešní noc. Stál v rohu a se zájmem si prohlížel mladá ženská těla, která se svíjela na parketu a protahovala mezi přítomnými k baru. Byl to přesně můj typ. Ten, který ukojí moje perverzní choutky a já se udělám jak dlouho ne. Stáhla jsem výstřih a poodhalila ještě více svoje výstavní trojky. Tak, tak že…  číst dále →

Gynda

„Slečno, to jste měla říct, že jste ještě panna! To musíte na dětský!“ zavrčel zpode mne doktor, a podíval mi do očí. Rozcuchanou hlavu měl mezi mýma doširoka roztaženýma nohama a hleděl na mně unavenýma očima zpoza brýlí s tlustými skly. Jasně, že jsem ještě panna, mimo jiné poslední ze třídy. Ale jako odpovědná budoucí žena, jsem nechtěla své poprvé riskovat a chtěla jsem si nechat napsat prášky….  číst dále →

Tenkrát na jihu- První runda

Tak si připijeme na setkání, řekl Paul, z lednice vestavěné do komody vytáhl láhev sektu. tak ať si užijeme co se do nás vejde, pronesl s úsměvem Paul. Tak fajn, řekl si v duchu, mrdat se bude, otočil se k Marii, jednou rukou ji uchopil za zadek a přitáhl si ji k sobě, druhou jí vzal za krkem, přitáhl k sobě a začal líbat, tím jak jí k sobě přitiskl, ucítil její velká prsa na svém hrudníku, bylo to neskutečně krásné, překvapilo ho jak se líbala, krátce a tvrdě,mokře a hlučně,začínal nad sebou ztrácet kontrolu, to tak měl, první nadrženost musel vybít. číst dále →

Jiřka

Jiřina nebyla ve škole moc oblíbená. Na učiliště, přešla až do třetího ročníku ze střední školy a do kolektivu už tak nezapadla. Na střední se učila špatně, na učilišti až moc dobře. Nebyla líná, to ne, ale na maturitní studium prostě neměla. Zato na učňovském oboru excelovala. Učitelé ji dávali ostatním za příklad, a nevědomky tak přilévali olej do ohně nevraživosti. Ani s rodiči si nerozuměla. Nedokázali…  číst dále →

Katka a Libor

Katka s Liborem byli sourozenci, dva roky od sebe. Jejich mamce se nejdříve narodil syn, a už o rok později, jiným tátou, si nechala udělat dcerku. A pak na oba zůstala sama. Občas dětem představila nového strejdu, ale s žádným dlouho nevydržela. Ze sourozenců vyrostli dva teenageři. Z Libora byl mladík samá noha, samá ruka, z Katky, pak nádherná, dlouhovlasá a štíhlá dívenka, za kterou se nejeden…  číst dále →

Město pod lípami (6.část)

Astrid sledovala pohupující se závaží, přes zaťaté zuby zhluboka vydýchávala bolest. Její bradavky, pysky a klitoris byly natažené vzhůru, přímo stály v pozoru a svorky přidělané ke šňůrce se závažím je táhly výš a výš. Už tady tak ležela bez mála hodinu a půl, chvílemi měla pocit, že bradavky přestává cítit. Melly vstala a vzala do rukou další závažíčka. „Už ne,“ zašeptala Astrid a hodila po ní…  číst dále →

Únos stopařky

S manželkou jsme se zase pohádali, proto jsem sebral z věšáčku klíče od chaty a rozhodl se, že víkend strávím tam, hezky v klidné vesnici. Doufal jsem navíc, že tam bude naše sousedka. Mnohokrát se mnou totiž vedla dvojsmyslné řeči, ze kterých jsem vydedukoval, že by mi klidně přidržela. Nikdy jsem jejích návrhů nevyužil, aspoň zatím… Nějaké výčitky svědomí bych rozhodně neměl, vím totiž, že ta moje mi nejmíň jednou nebo dvakrát zahnula, tak proč já bych se musel ovládat. číst dále →

Město pod lípami (5.část)

Několik hodin po rozhodnutí byla Astrid přivedena do cely. Nevypadala zase tak špatně, byla zde postel, televize, stůl s židlí a u stěny gynekologické křeslo. K cele taky náležela koupelna vybavená sprchovým koutem, umyvadlem a záchodem. Všechno bylo samozřejmě čisté. Po lehčím občerstvení ve formě talíře obloženého zeleninou a celozrnným rohlíkem, kterého nervózní Astrid snědla sotva polovinu, přišla…  číst dále →

Máma mé holky

Chodil jsem s Martou asi dva měsíce, ale pořád mi nechtěla dát. Doteď jsem na ni netlačil, ale dnes už jsem byl rozhodnutý, že ji dostanu. Už když jsem šel pro ni domů, ocas mi stál neskutečným způsobem - každý krok jsem cítil na svém krví nalitém žaludu. Cestou jsem si v hlavě sumíroval, jak to na Martu skoulím, abych se jí konečně dostal nejen ke kalhotkám, ale i pod ně. číst dále →

Baculatá panna

Jako spoustu jiných chlapů i mě přitahují ženské s pořádně bujným poprsím. A může to klidně být i boubelka, hlavně když má kvalitní melouny, se kterýma se dá hezky pohrát. A taky mám moc rád, když ty božské kozy zdobí veliké dvorce s bradavkami jako dudlíky. Většinou jsou takové ženy na svoje ňadra patřičně hrdé a dávají je mužům na odiv, ale zrovna nedávno jsem potkal ženu, vlastně spíš dívku, u které to bylo přesně naopak. číst dále →

Vandr

Peťka na jaře dostala občanku. Veliká sláva, když ji, spolu s ostatními vrstevníky, v kulturním domě přejímala. Soudružka z esenbé jim kladla na srdce, aby si ji hlídali a byli na ni hrdi. Měla za sebou první rok na střední a teď, o prázdninách, chtěla čas prožít i jinak, než jen s rodiči. Trvalo jí dlouho, než je přesvědčila, aby nemusela na chatu, ale s kamarádkou vyjet ven, alespoň na víkend. Jen…  číst dále →

Volby 1986

Proč? Proč se jí děje to, co právě prožívá? Mladá dívka, sedící na dřevěné židli, se klepala strachem a s obavami v očích sledovala svého vyšetřovatele, jak kolem ní krouží a čeká na svou příležitost. Na příležitost uhodit ji tlustým telefonním seznamem a na příležitost nachytat ji při lži. Bim! Bohunka sletěla ze židle a před očima se jí zatmělo. Vyšetřovatel svou první příležitost našel a využil. „Vstávej!“…  číst dále →

Špitál

Mám práci snů. Málo placenou, nepravidelné směny i o víkendech, i přes to všechno, bych neměnil. Aspoň prozatím. Co dělám? Zdravotního bratra v nemocnici. Na chirurgii. Ale o to nejde. Na každém oddělení jsou pacienti a to i pacienti opačného pohlaví. A malé procento z nich, jsou mladé a pěkné holky. Jo, je to jen malé procento, ale když takovou na oddělení přijmeme, mám o zábavu postaráno. Když nejsou…  číst dále →

Deník nymfomanky

dubna – Doktor mi nařídil, abych si začala psát deníček. Bude prý jen můj a nikdo jiný ho číst nebude. Že si pak uvědomím, jaká jsem. Já sama o tom ale pochybuji. Jaká jsem? Dle mne jsem normální. Divní jsou ostatní. Já ne. Jsem tady, i když tady být nechci. Začalo to vlastně mými prvními měsíčky. Bylo mi dvanáct. Bolest v podbřišku po ránu signalizovala, že se něco děje. Myslela jsem, že jsem…  číst dále →

Nejsem taková!

Svého přítele miluji! To hned pro začátek. A udělám pro něj vše, protože jsem se na světě jen pro něj. Jen pro něj jsem se před osmnácti lety narodila a jen pro něj dělám věci, které mi někdy nejsou příjemné. Ale dělám to pro naši lásku. Pro nás a naši budoucnost. Začalo to už v době, kdy mi bylo šestnáct skoro na začátku našeho vztahu. Radek byl mým prvním a učil mne tajům umění milování téměř každé…  číst dále →