Klárka II.

Od setkání s Klárkou uběhlo sotva pár dní a já se dokopal k tomu, abych jí napsal. Na odpověď jsem nečekal dlouho. Chvíli jsme si psali, jak se má, co dělá, taková ta klasika. A nechceš se stavit na kafe? Čtu si po chvíli. Srdce se mi rozbušilo a mně se v hlavě vybavily vzpomínky na nedávnou noc. Tak jo…a kam že to mám dorazit? Odpověděl jsem. Ale, ale, ale, panáček zapomněl odkud jsem? …to budeš muset nějak napravit. Odpověděla provokativně a mě už se v hlavě rodily představy o tom, jak to asi budu napravovat. Nakonec, když už jsem konečně zjistil kam vyrazit, domluvili jsme si den a čas. …

číst dále

sdílet

comments powered by Disqus

Podobné povídky