Anetka.cz

Erotické povídky v kategorii Anetka.cz

Sázka

Že já kráva se vůbec sázela! Nemohla jsem si pomoct, výhrou jsem si byla jistá na víc, než sto procent, ale k mé smůle, jsem se spletla. A Honza, je na koni. O co šlo? Vlastně jen o takovou hloupost, která se bez souvislostí špatně vysvětluje. Takže musím začít od začátku. Zkusím to zkrátit, ale nic neslibuju. Po střední jsem šla na vysokou. Na právnickou fakultu. Prvák proběhl v klidu. Bála jsem…  číst dále →

Terezka

Terezce bylo patnáct. Před týdnem své významné narozeniny oslavila s rodiči a dvěma mladšíma brášky. Dostala plno dárků i blahopřání, dort a dokonce i povolení, připít si s taťkou a mamkou vínem. Moc jí nechutnalo, ale ten pocit, že je už skoro dospělá… Roman, její otec, byl s Markétou ženatý šestnáctým rokem. Už dávno si všimnul, že jeho dcera roste do krásy. Dělal si s kamarády legraci, že bude…  číst dále →

Město pod lípami (6.část)

Astrid sledovala pohupující se závaží, přes zaťaté zuby zhluboka vydýchávala bolest. Její bradavky, pysky a klitoris byly natažené vzhůru, přímo stály v pozoru a svorky přidělané ke šňůrce se závažím je táhly výš a výš. Už tady tak ležela bez mála hodinu a půl, chvílemi měla pocit, že bradavky přestává cítit. Melly vstala a vzala do rukou další závažíčka. „Už ne,“ zašeptala Astrid a hodila po ní…  číst dále →

Město pod lípami (5.část)

Několik hodin po rozhodnutí byla Astrid přivedena do cely. Nevypadala zase tak špatně, byla zde postel, televize, stůl s židlí a u stěny gynekologické křeslo. K cele taky náležela koupelna vybavená sprchovým koutem, umyvadlem a záchodem. Všechno bylo samozřejmě čisté. Po lehčím občerstvení ve formě talíře obloženého zeleninou a celozrnným rohlíkem, kterého nervózní Astrid snědla sotva polovinu, přišla…  číst dále →

Služební cesta 1. díl

Jednou jsem potřebovala vyřídit něco pracovního na druhé straně Čech, a tudíž nehrozilo, že bych se týž den vrátila domů. Našla jsem si tedy ubytování v penzionu stranou od centra města, abych v noci mohla klidně spát a v daný den jsem se vydala na cestu. Jednání bylo zdlouhavé, ale úspěšné. A tak jsem si po návratu na penzion řekla, že bych si zasloužila nějakou odměnu a chtěla jsem zrelaxovat někde…  číst dále →

Doučování

„Pane Klestr, mohl byste připravit naši Magdu na přijímačky?“ ptal se mne mezi dveřmi soused. I když jsem se původní profesi již dlouho nevěnoval, v domě o mně pořád mluvili jako o profesoru z gymnázia. Ze školy jsem odešel po vzájemné dohodě už před několika lety. Mzdu ve výši námezdního dělníka z doků, jsem si kompenzoval… No nic. Prostě jsme se tenkrát s ředitelkou dohodli, že mé prohřešky nebude…  číst dále →

Vandr

Peťka na jaře dostala občanku. Veliká sláva, když ji, spolu s ostatními vrstevníky, v kulturním domě přejímala. Soudružka z esenbé jim kladla na srdce, aby si ji hlídali a byli na ni hrdi. Měla za sebou první rok na střední a teď, o prázdninách, chtěla čas prožít i jinak, než jen s rodiči. Trvalo jí dlouho, než je přesvědčila, aby nemusela na chatu, ale s kamarádkou vyjet ven, alespoň na víkend. Jen…  číst dále →

Volby 1986

Proč? Proč se jí děje to, co právě prožívá? Mladá dívka, sedící na dřevěné židli, se klepala strachem a s obavami v očích sledovala svého vyšetřovatele, jak kolem ní krouží a čeká na svou příležitost. Na příležitost uhodit ji tlustým telefonním seznamem a na příležitost nachytat ji při lži. Bim! Bohunka sletěla ze židle a před očima se jí zatmělo. Vyšetřovatel svou první příležitost našel a využil. „Vstávej!“…  číst dále →

Špitál

Mám práci snů. Málo placenou, nepravidelné směny i o víkendech, i přes to všechno, bych neměnil. Aspoň prozatím. Co dělám? Zdravotního bratra v nemocnici. Na chirurgii. Ale o to nejde. Na každém oddělení jsou pacienti a to i pacienti opačného pohlaví. A malé procento z nich, jsou mladé a pěkné holky. Jo, je to jen malé procento, ale když takovou na oddělení přijmeme, mám o zábavu postaráno. Když nejsou…  číst dále →

Ultimativní BDSM footfetish

Když mi Klára napsala, že si na mě od dvou do půl čtvrtý udělala čas, a že v ty dvě musím přijít, nedalo se nic dělat. Na oplátku, že si s nimi budu moct na konci na pět minut dělat co chci, ale když nepřijdu, tak už si prý nikdy neškrtnu. Nedalo se nic dělat. Kouknul jsem na čas a bylo 13:40, to bylo jen tak tak abych to stihl, Klára nesnáší nedochvilnost. číst dále →

Deník nymfomanky

dubna – Doktor mi nařídil, abych si začala psát deníček. Bude prý jen můj a nikdo jiný ho číst nebude. Že si pak uvědomím, jaká jsem. Já sama o tom ale pochybuji. Jaká jsem? Dle mne jsem normální. Divní jsou ostatní. Já ne. Jsem tady, i když tady být nechci. Začalo to vlastně mými prvními měsíčky. Bylo mi dvanáct. Bolest v podbřišku po ránu signalizovala, že se něco děje. Myslela jsem, že jsem…  číst dále →

Nejsem taková!

Svého přítele miluji! To hned pro začátek. A udělám pro něj vše, protože jsem se na světě jen pro něj. Jen pro něj jsem se před osmnácti lety narodila a jen pro něj dělám věci, které mi někdy nejsou příjemné. Ale dělám to pro naši lásku. Pro nás a naši budoucnost. Začalo to už v době, kdy mi bylo šestnáct skoro na začátku našeho vztahu. Radek byl mým prvním a učil mne tajům umění milování téměř každé…  číst dále →

Zločin a trest

Ten den začal, jako každý jiný, ale přes to jinak. Ranní slunce svými paprsky olizovalo větve stromů a pokoušelo se na nich rozpustit v noci napadaný sníh. Ten se válel i v ulicích a trápil ranní chodce i řidiče v jejich spěchu za povinnostmi. Cestáři zase zaspali, říkali si a nadávali na poměry. Jen Karel se vracel domů a nebyl tak, jako ostatní, zachmuřený a bez nálady. Naopak. Předchozí večer mu…  číst dále →

Únor

„Pryč s buržousty! Pryč s imperialisty!“ skandovala nadšeně Zdenka spolu s ostatními a přehmátla si tyč s rudým praporem. Byla nadšená z toho pokroku, na který její vlast měla nakročeno. V Sovětském svazu se to dělníkům a rolníkům povedlo už před třiceti lety a teď, konečně, i tady! Děda sice z jejího zápalu tak nadšený nebyl, ale co on tomu rozumí! Mladým patří svět a staří teď budu koukat, co dokážou…. číst dále →

Na chatě

Jednoho dne jsem se rozhodl, že zajedu na pár dní k bratranci a sestřenici. Jelikož bydlí v krásném místě u Máchova jezera tak jsem se těšil. Tak jsem tedy sedl na autobus s báglem a z Prahy jel přímo k nim. Po příjezdu už na mě oba čekali a my se vydali do jejich chatky, kterou oni vlastní. Vybalil jsem si věci oni ne, jelikož chatka je dobře zásobená vším potřebným. Zašli jsme na oběd a po obědě…  číst dále →